NOVÝ ZAČÁTEK.

Ahoj Hani,

už jsem ti chtěla napsat asi třikrát a vždycky jsem si řekla, že ještě počkám. Že je možná brzo a že nechci být jen nadšená chvilku po programu.

Ale ono to nějak nepřestává. Víš, co se změnilo úplně nejvíc? Já. Ne David. Dřív mi stačilo, že se dva dny neozval, a já byla úplně v nervech. Hned jsem přemýšlela, co jsem zase udělala špatně. Jestli jsem něco neměla říct, nebo naopak měla. Pořád jsem měla potřebu něco zachraňovat.

Teď jsem se přistihla, že se neozval skoro celý den a mně to vlastně nepřišlo jako konec světa. Normálně jsem si jela svoje a večer mi došlo, že jsem nad tím celý den nepřemýšlela.

To se mi snad nikdy nestalo. Hrozně mi otevřela oči ta práce se stínovými archetypy. Upřímně jsem si na začátku říkala, co to jako bude. Ale úplně jsem se viděla v prostitutce. Pořád jsem měla pocit, že když budu hodnější, všechno pochopím a nebudu dělat problémy, tak si mě ten chlap jednou začne vážit.

A u oběti mi snad spadla brada. Protože jsem si vůbec neuvědomovala, kolik věcí jsem vydržela jen proto, že jsem se bála, že když se ozvu, tak o ten vztah přijdu.

Pak jsem začala dělat i program Šťastná a milovaná a tam mi najednou začalo docházet, že tohle vůbec nezačalo u partnerů. Že ten pocit, že nejsem dost, si s sebou nesu už strašně dlouho.

Poprvé mám pocit, že už se nemusím pořád snažit, aby si mě někdo vybral. To je hrozně osvobozující. Mám pocit, že jsem po strašně dlouhé době přestala být sama sobě nepřítelem.

Tak jsem ti jen chtěla poděkovat.

Staňka

Hani,

musím ti něco napsat.

Dneska jsem si uvědomila jednu věc a úplně mě to dostalo. Partner odjel na víkend s klukama.

Ještě před pár měsíci bych byla na nervy. Přemýšlela bych, proč mě nevzal, jestli tam někoho nepotká, proč mi nepíše… prostě bych si v hlavě vytvořila asi dvacet katastrofických scénářů.

A teď? Normálně jsem si udělala hezký víkend pro sebe. Byla jsem na masáži, zašla jsem s mamkou na oběd a večer si pustila film.

A až dneska mi došlo, že jsem se celý víkend necítila odmítnutá. To je pro mě úplně nový pocit.

Nikdy bych nevěřila, že tohle může být taková úleva. Tak jsem ti chtěla napsat, že ten program pro mě fakt měl smysl. Fakt moc děkuju.

Anička

Ahoj Hani,

já ti vlastně ani nevím, proč píšu zrovna dneska. Asi jsem ti jen chtěla říct, že jsem si až teď začala uvědomovat, co se u mě vlastně změnilo.

Martin přišel včera z práce úplně protivnej. Dřív bych z toho byla úplně rozhozená. Hned bych přemýšlela, jestli jsem něco neudělala, jestli se na mě nezlobí nebo co se děje. A většinou jsem byla ta první, kdo začal všechno zachraňovat.

Tentokrát jsem to nechala být. Normálně jsem si dodělala svoje, šla se osprchovat a večer jsme si o tom v klidu popovídali.

Hodně mi otevřela oči ta práce s archetypy. Pamatuju si, jak jsem si říkala, další nějaká teorie. Ale ta prostitutka, úplně jsem se v tom viděla.

Pořád jsem měla pocit, že když budu hodná, nebudu si na nic stěžovat a všechno zvládnu, tak mě bude mít radši.

Vůbec mi nedošlo, jak moc jsem kvůli tomu zapomněla sama na sebe.

Ještě mám před sebou kus cesty, to určitě. Ale poprvé mám pocit, že už nejsem ve vztahu jen proto, abych si zasloužila lásku.

A to je asi největší změna.

Katka

Hani, musím ti napsat, protože se mi včera stalo něco, co by mě dřív vůbec nenapadlo.

S partnerem jsme se pohádali. Okamžitě bych měla pocit, že je konec, že odejde, že jsem něco pokazila. Začala bych se omlouvat snad i za věci, za které jsem ani nemohla, jen aby byl zase klid.

A tentokrát? Sama tomu pořád nějak nemůžu uvěřit.

Normálně jsem mu řekla, jak se cítím. Bez breku. Bez toho, že bych ho prosila, ať mě neopouští. Bez toho, že bych měla potřebu všechno zachraňovat.

A víš co? On mě normálně poslouchal. Fakt jsme si po dlouhé době sedli a povídali si. Nehádali. Prostě jsme si řekli, co oba cítíme.

Cestou do postele mi najednou došlo, že jsem se poprvé po strašně dlouhé době nebála, že o něj přijdu.

A úplně mě to rozbrečelo. Až díky programu mi došlo, že v těch našich hádkách vlastně nikdy nemluvila dospělá ženská. Mluvila ta malá vystrašená holka, která měla pocit, že když nebude hodná a nebude všechno žehlit, tak ji nikdo nebude mít rád.

A taky ta moje oběť, kterou jsem si vůbec neuvědomovala.

Neříkám, že mám všechno vyřešené. To vůbec. Ale mám pocit, že už konečně nejsem na každé hádce závislá tak, že se mi zhroutí celý svět.

Pro mě obrovská změna. Fakt moc díky.

Lenka

Úplně jsem měla potřebu ti napsat. Byli jsme teď o víkendu s manželem pryč a až večer mi došlo, že jsem celý den vlastně nic neřešila.

Dřív jsem pořád přemýšlela, jestli se něco neděje, proč je zrovna potichu nebo jestli není naštvaný.

Tentokrát nic. Prostě jsme si ten den užili a já jsem byla úplně v klidu. Až mě to samotnou překvapilo.

Tak jsem si říkala, že ti musím napsat, protože před pár měsíci bych nevěřila, že se takhle někdy budu cítit.

Děkuju.

Mirka

Hani, dneska jsem si říkala, že ti asi fakt musím napsat. Já jsem totiž poznala jednoho chlapa.

A celou dobu čekám, kdy přijde to moje klasické šílení. Víš… kontrolování mobilu, přemýšlení, jestli jsem něco neřekla blbě a podobně.

A ono nic. Normálně nic. Jako jo, těším se, když napíše. Ale když nenapíše hned, tak z toho nemám nervy. Tohle jsem snad nikdy nezažila.

Přijde mi, že jsem mnohem víc v klidu sama se sebou. Nevím, jestli je to tím programem, ale předtím jsem tohle fakt neuměla.

Tak jsem ti chtěla udělat radost.

Kája

„Je to jako když vám někdo rozsvítí světlo v místnosti, kde jste byla celý život potmě.“

Dlouho jsem věděla, že mám nějaké zranění z dětství. Ale nedokázala jsem pochopit, jak přesně ovlivňuje můj vztah. Proč reaguju přehnaně. Proč mě partnerovy slova tak bolí. Proč mám strach, že odejde. Program mi to ukázal naprosto jasně. A ta úleva… to byl zlom.

Konečně jsem pochopila, že se mnou není „něco špatně“. Že jen moje malá holčička pořád čeká, že ji někdo odmítne.

Program mi doslova rozsvítil v hlavě i v srdci. A díky tomu zažívám ve vztahu věci, o kterých jsem si myslela, že nejsou pro mě.

Sylva